Obec Pyšely je díky svému dětskému domovu v posledních dnech a týdnech středem zájmu vedení Středočeského kraje. Důvodem je „citlivé“ rozhodnutí hejtmana MUDr. Ratha přestěhovat děti z tamního dětského domova, na který jsou zvyklé a z obce, která je zvyklá na ně do odlehlé lokality bývalé léčebny v Choceradech. Nad tímto plánovaným krokem se vzedmula nebývalá vlna odporu. V podstatě vyjma několika momentálně mocných nohsledů, podžtašků a jiných osob závislých na přízni pana hejtmana nikdo z pracovníků domova, z řad odborníků na dětskou duši, ale ani z obyvatel obce rozhodnutí o stěhování nevítá. Ba naopak.

V obci dokonce na záchranu domova založili občanské sdružení. O podobném vyjádření pevného pouta k takovémuto zařízení ze strany místních občanů si ostatní dětské domovy mohou nechat jenom zdát.
Vím, že pan hejtman je bojovník a obtížně se nechává odklánět od svých rozhodnutí, byť nad nimi mnozí nechápavě kroutí hlavou. Proto jsem byl mile překvapen jeho vyhlášením, že se v rozhodování o existenci pyšelského dětského domova nechá ovlivnit názorem tamních dětí, kterým ukáže budovu v Choceradech. Nicméně další překvapení nastalo, když jsem se mimo jiné i z textu v jednom z bulvárních deníků dozvěděl o způsobu, jak tento, řekněme "malý výzkum veřejného mínění" plánuje realizovat.
Cíl je jasný: Potřeba zjistit míru vůle dětí k přestěhování dětského domova z Pyšel do Chocerad. Hypotéza, že ne všichni souhlasí je zřejmá a tu bylo nutno potvrdit či vyvrátit. Proto následovalo ověření této hypotézy a upřesnění cílové skupiny - dětí z dětského domova. Proto navštívil domov hejtmanův podřízený, který v rozhovoru s dětmi zjistil, že všechny děti, kterým je přibližně více než deset let, se stěhováním nesouhlasí. Konečně, jsou léta zvyklé na prostředí domova, na tety vychovatelky o které by přestěhováním přišly, na spolužáky ve škole, na kamarády v obci, ti starší také na pohodlné dojíždění do středních škol v okolí. Tak proč by měli odcházet z obce, která jim i mnohdy v minulosti byla v nelehkém životě oporou.
Výsledkem návštěvy bylo upřesnění těch, kteří budou do dotazování zahrnuti a jejichž názor bude určující - děti ve věku devět až deset let (v domově jich je devět). Ty budou, jak pan hejtman sdělil, provedeny choceradskou léčebnou, bude jim ukázáno prostředí (domnívám se, že bazén, houpačky, prolézačky, lákavě zařízený dětský pokoj, dostanou dobrou svačinu a sladkosti, možná uvidí i nějakou tu veverku z hvozdů léčebnu obklopujících) a přitom budou sledovány bedlivým okem psychologa, který vypracuje odborný posudek jak se tam dětem líbilo a zda se má stěhování realizovat. To bude zásadním poznatkem pro hejtmanovo rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že zbývající většiny pětatřiceti dětí se nikdo asi ptát nebude a tudíž se k věci nebudou moci vyjádřit, budou devítiletí vyslanci do Chocerad v jejich očích určitě "populární" a vztahům v domově to tak jistě prospěje. Odborníkovi psychologovi pak přeji šťastnou cestu před etickou komisi své asociace a zpovídání se ze zneužití profese v politických hrátkách.
Celá akce je zvláště v těchto dnech skutečně hodná k zamyšlení, zda bolševické utváření veřejného mínění jeho manipulativním pokřivováním skutečně již dvacet let neexistuje a nebo se mezi námi rodí noví sociální inženýři.
Jiří Pilař