Dopis zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitky Seidlové ze dne 26. srpna 2010

Vážený pane předsedo,

dovolte mi, abych se na Vás obrátila v souvislosti s problematikou týkající se útěků dětí ze školských zařízení, kde vykonávají ústavní nebo ochrannou výchovu, konkrétně v záležitosti zajištění jejich převozu zpět a uplatňování souvisejících pohledávek Policie ČR (dále PČR).

Dle platné právní úpravy zajišťuje převoz dítěte zpět primárně školské zařízení a náklady pak jdou k tíži dítěte. Pokud výjimečně realizuje převoz PČR, hradí jí náklady po vyúčtování školská zařízení, která následně tyto náklady vymáhají na dětech. Problém nastává ve vyúčtování skutečných nákladů ze strany PČR, když účtuje náklady, které jsou ze strany zařízení zpochybňovány.

K této problematice proběhlo v Kanceláři veřejného ochránce práv v červnu letošního roku jednání, jež bylo plánováno za účasti představitel PČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT) a jednoho z ředitelů výchovných ústavů, který m na problém upozornil svým podnětem, s cílem otevřít společnou diskusi na výše uvedené téma. K tomu dodávám, že se přikláním k názoru MŠMT, jímž je poněkud zpochybňován postup PČR, kdy jsou vyčíslovány mimo jiné i náklady na mzdy policistů, a to paušální částkou, na základ interního předpisu PČR. Domnívám se, že osoba odpovědná za hrazení vzniklých náklad je oprávněna požadovat, aby byly účtovány skutečné a nezbytné náklady, resp. aby byly tytonáklady prokazatelně vyčísleny. S touto problematikou souvisí i další otázky, např. že PČR by měla vždy kontaktovat vedení školského zařízení před tím, než sama uskuteční převoz dítěte, tak aby byl ponechán prostor pro zajištění převozu ze strany školského zařízení. V souladu se zákonem o PČR by mělo být dítě převezeno do zařízení, které je nejblíže, tzn. do diagnostického ústavu pouze v případ , je-li blíže, než zařízení, kde dítě vykonává ústavní nebo ochrannou výchovu.

Zásadní otázkou, která v souvislosti s projednáváním daného tématu vyvstala, je, zda
by nebylo namístě přehodnotit právní úpravu, na jejímž základ jsou v konečném důsledku
vymáhány náklady na přepravu dětí z útěku zpět do zařízení k tíži dětí a dochází tak k jejich
zadlužování pro dobu po dosažení zletilosti a propuštění ze zařízení.

Ve shora nastíněné záležitosti se tedy nyní obracím na Vás, nebo bych ráda vyvolala širší diskusi za účasti zástupců MŠMT, ředitelů zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a PČR. V příloze tohoto dopisu Vám proto zasílám stručné informace, které vyplynuly ze zmiňovaného jednání na uvedené téma.

S pozdravem

RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r.
(dopis je opat en elektronickým podpisem)

Dopis je adresován  Mgr. Miloši Pickovi, předsedovi Asociace náhradní výchovy

Příloha:

Informace z jednání ze dne 28. června 2010

ve věci pohledávek Policie ČR v souvislosti se zajištěním převozu dětí na útěku zpět do školských zařízení, kde vykonávají ústavní nebo ochrannou výchovu; způsob vyčíslení nákladů ze strany Policie ČR, a to zejména sporných nákladů na mzdy policistů, které Policie ČR vyčísluje paušálně , na základě interního předpisu Policie ČR

V současné době se roční počet útěk vyšplhal přes 6000, přičemž v době před deseti lety byl roční počet útěků kolem 2000. Přímo úměrně se tedy zvýšila i přeprava dětí z útěků Policií ČR (dále PČR). Problémem, na nějž v této souvislosti poukazují představitelé školských ústavních zařízení, je jednak nepřesné vyčíslení nákladů přepravy ze strany PČR, a jednak samotný požadavek náhrady nákladů na mzdy policistů (pozn.: u této položky byla donedávna praxe taková, že se vyčíslovala každá započatá hodina, nyní se počítá každých započatých deset minut).

Zákon . 273/2008 Sb., o Policii ČR, v ustanovení § 26 odst. 4 uvádí, že pokud zajistí PČR výjimečně převezení uprchlé osoby sama (tj. nezajistí-li bez
zbytečného odkladu převoz samotné zařízení, z něhož osoba utekla), má tato osoba nebo její zákonný zástupce povinnost uhradit náklady převozu; odlišně stanoví ustanovení § 40a zákona . 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, že pokud zařízení převoz nezajistí, je povinno uhradit PČR náklady vzniklé převozem dítěte do zařízení. Souvisejícím problémem je pak i dopad na děti a jejich následné
zadlužování, což v praxi znamená, že dítě po dosažení zletilosti zařízení opouští
s tisícovými dluhy, což může být jedním z důvodů, že velmi vysoké procento těchto
dětí se po opuštění zařízení dopouští trestné činnosti, nehledě na výrazné ztížení
jejich pozic při začleňování do „běžného“ života.

Ze strany zástupců PČR zaznělo, že součástí vyúčtování jsou jak materiální
náklady, tak personální náklady, tzn. náklady na mzdy policistů. Průměrná hodinová
sazba policisty byla vypočítána na 275,- Kč, přičemž není v možnostech PČR tuto
částku vždy v konkrétním případě při účtování náklad vyčíslovat znovu. Povinností
PČR jako každého jiného orgánu/úřadu i instituce je řádně hospodařit se svěřenými
prostředky, což také znamená důsledně vymáhat náklady, které jim vznikají.

Ředitelé školských zařízení, jako povinní, jsou však na druhé straně oprávněni
požadovat řádné doložení požadovaných nákladů (taktéž musí řádně hospodařit se
svěřenými prostředky). V této souvislosti bylo poukázáno na nepřesné vyúčtování
ujetých km, na to, že ve vyúčtování není zřejmé, odkud kam bylo dítě vezeno (pokud
se jednalo např. o různá místa ve stejném městě), že se převozu účastnili např. 3
policisté (tzn. náklady na mzdu byly vyúčtovány třikrát) – a by stačila přítomnost
dvou policistů atd. Řediteli zařízení často také nebývá dána možnost ani převoz
zajistit, pracovníci PČR mu mnohdy pouze telefonicky sdělí, že již svěřence převážejí
zpět do zařízení.

Pokud zařízení odmítne s ohledem na nepřesné vyčíslení nákladů pohledávku
uhradit, resp. odmítá uhradit náklady na mzdu policistů, je tato pohledávka
v zaznamenaných případech z Jihomoravského kraje postoupena soukromému
subjektu. Tato soukromá firma si následně pochopitelně účtuje náklady na právní
zastoupení, tudíž se dlužná částka, jdoucí posléze na vrub dítěte, vyšplhá např.
z necelých 300,- Kč na více než 6.000,- Kč. Nutno poznamenat, že tento třetí subjekt
u soudu spornou část nákladů, tedy mzdy policistů neuplatňuje a platební rozkaz tak
zní pouze na nesporné náklady, tzn. benzín a amortizaci vozidla. I z tohoto důvodu je
tedy třeba klást důraz na způsob účtování a zdůvodnění požadovaných náklad ze
strany PČR tak, aby vůbec nemuselo docházet k soudnímu vymáhání pohledávek,
popř. jejich postupování třetím subjektům. Problematika postupování pohledávek
však nebyla předmětem jednání, bylo na ni poukázáno zejména v souvislosti
s konečnou částkou, kterou má dítě povinnost uhradit.

Shrnutí: Osoba odpovědná za hrazení vzniklých náklad je oprávněna
požadovat, aby byly účtovány pouze skutečné a nezbytné náklady a tyto aby
byly prokazatelně vyčísleny.

Je třeba, aby PČR vždy kontaktovala vedení školského zařízení před tím,
než sama uskuteční převoz dítěte do zařízení, tak aby byl ponechán prostor pro
zajištění převozu ze strany školského zařízení. Dále lze upozornit na to, aby
v souladu se zákonem o PČR bylo dítě převezeno do zařízení, které je nejblíže,
tzn. do diagnostického ústavu pouze v případě, je-li blíže, než zařízení, kde dítě
vykonává ústavní výchovu apod.

Příspěvky do diskuse zasílejte na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript